ŠIKANOVÁNÍ

je nebezpečný sociálně – patologický jev.  Jde o způsob chování umožňující většinou v bezprostřední komunikaci fyzickým a psychickým týráním druhých získat nad nimi pocit převahy, moci či určité výhody.

jde o jednání agresivní, často nezákonné, ale trpěné a mnohdy podporované určitou skupinou.

podhoubí šikany je v osobnostních rysech týrajícího i jeho oběti a v lhostejnosti okolí, v sociální atmosféře, v některých ideologiích aj.

• posměch – posměšné poznámky, pokořující přezdívky, hrubé žerty

• kritika a výtky – jsou–li pronášeny nenávistným a pohrdavým tónem

• panovačné příkazy od agresora a to, že se jim oběť podřizuje

• drobná fyzická napadení (rány, kopance, šťouchání), která oběť trpně přijímá

• šarvátky a rvačky – jeden z účastníků je evidentně slabší a snaží se uniknout

• dítě je o přestávkách často samo, nemá kamarády a vyhledává přítomnost dospělých

• při kolektivních sportech bývá do týmu voleno mezi posledními

• má–li promluvit před kolektivem, je nejisté a ustrašené

• je smutné, depresivní, plačtivé

• náhle se mu bez zjevné příčiny zhoršil školní prospěch, mívá poznámky za nepozornost

• jeho oděv je často zašpiněný, poškozený, věci mívá rozházené, poškozené

• není schopno vysvětlit, za co utrácí své kapesné

• své odřeniny, škrábance či modřiny nedovede uspokojivě vysvětlit a ani nechce o nich hovořit

• stydí se za to vše, uzavírá se do sebe a nekomunikuje s okolím

• neustále sledovat vývoj situace ve skupině či kolektivu, pozorovat skupinové klima i chování jednotlivců

• šikaně je lepší předcházet, něž ji odstraňovat později

• touha po moci

• motiv krutosti

• zvědavost

• nuda

• napodobování vlivem mediálního násilí

1. zrod ostrakismu, tj. mírná, převážně psychická forma násilí, kdy se okrajový člen necítí dobře, je neoblíben, neuznáván, nikdo se s ním nebaví, pomlouvají jej, intrikují...

2. fyzická agrese a přitvrzování manipulace, zážitek jak chutná moc, když biji a týrám slabšího. Velmi špatné je, když násilí praktikuje vůdce, hvězda jako "úlevu" pro sebe, obveselení pro obdivovatele.

3. vytvoření jádra, když se nepostaví hráz. Šiřitelé tohoto viru spolupracují a systematicky šikanují nejvhodnější oběti.

4. většina přijímá normy agresorů. Tato je poplatná normě vůdce. I mírní žáci začínají být krutí a pociťují přitom uspokojení.

5. totalita, dokonalá šikana. Brutální násilí je normální, výborná legrace, lidskost jde stranou.

1. hrubý, primitivní, impulzivní, energický, s kázeňskými problémy, narušeným vztahem k autoritě. Šikanuje tvrdě, nelítostně, od ostatních vyžaduje absolutní poslušnost. Sám v rodině je často fyzicky trestán, násilí tímto vrací či napodobuje.

2. velmi slušný, vychovaný k obdivu vlastní osoby, úzkostný. Jeho násilí je cílevědomé, rafinované, skryté.

3. srandista, optimista, sebevědomý, výmluvný, oblíbený, vlivný. Šikanuje pro pobavení sebe a okolí.

Pozor – rozlišit, zda jde o:

A) krátkodobou reakci na vlastní obtížnou situaci (rozvod rodičů, narození sourozence, úmrtí v rodině či smrt oblíbeného zvířete…)

B) dlouhodobou záležitost / citově narušený jedinec již z rodiny, postižení materiálním dostatkem jako kompenzace rodičů za čas, který s dítětem netráví...  

Je podmínkou dobrého sociálního klimatu školy. Šikanování nesmí žádný pracovník školy akceptovat. Žádné prostředí není vůči šikanování imunní.

Základ – solidarita se slabšími. Využít každé příležitosti k povzbuzení slabších, posílení jejich sebevědomí, dát jim vyniknout, dodat odvahy. S dětmi jednat, ptát se na jejich názory a přání, diskutovat s nimi, vysvětlovat. Nesouhlas využít k tomu, jak předvést toleranci k rozdílným názorům. Posilovat participaci v rámci školy.

Upozornit rodiče na nebezpečí šikanování, na možnost s důvěrou se obrátit na odpovědné pracovníky ve škole.

1)   Odhalení – bývá obtížné i pro zkušeného. Nebezpečím při zjišťování je strach oběti i pachatele a dalších. Vytváří se prostředí solidarity.

2)   Vyšetřování:

• rozhovor s těmi, kdo na šikanování upozornil a s obětmi

• nalezení vhodných svědků

• individuální případně konfrontační rozhovory se svědky (ne konfrontace oběť –agresor)

• zajištění ochrany obětem

• rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi

3)   Při výbuchu brutálního skupinového násilí vůči oběti – školní lynčování:

• překonat šok pedagoga, záchrana oběti

• domluva pedagogů na spolupráci a postupu vyšetřování

• zabránění domluvě agresorů na křivé výpovědi

• pokračující pomoc a podpora oběti

• nahlášení policii

• vlastní vyšetřování

4)   Účastní –li se většina problémové skupiny – vyšetřování přenechat odborníkovi (SVP, PPP, DDÚ, krizové centrum...)